Do Řecka a zpět – 1.díl ČR, SK, HU, HR

Den D. 9.6.2012, 8:21 CET

Počasí hnusný, vítr, předpověď déšť, zima. Prostě všechno špatně, ale i tak jsme měli dobrou náladu. BMW naskočilo na první dobrou, ABS oproti předchozím zkušenostem seplo, hefty začali za chvilinku hřát. Expřítelkyně (říkejme jí třeba Veronika:-) ) zatížila už tak těžkou motorku dalšími desítkami kilogramů. Jen náklad vážil přes 40 kg, já s Veronikou celkem +- 150 kg, BMW 250 kg s plnou nádrží. Celkem tedy 440kg v jedný stopě na dvou kolech a mokrý silnici. Pochválen buď vynálezce ABS, hned jsem se cítil líp. První metry byly hodně o poznávání možností a hlavně šířky stroje. Byla to vůbec první jízda s bočníma kuframa a jak jsem po 15 km zjisti tak GSu bylo uplně šumafuk jestli jede jen se mnou nebo plně naložený. Pocitově v jízdě nebyl rozdíl, GS prostě táhno jak tramvaj a tradá na Brno.

První kilometry z Odolene Vody přes Prahu se obešly bez většího deště. O to hůř bylo na D1 kdy za Exitem 66 po snídani v místním McDonaldu začal nefalšovaný chcanec trvající až do Brna. Že zdechla GPS kvůli chybě v mapových podkladech se jevilo v tu chvíli jako nepodstatný problém. Frčeli jsme si to celou dobu 140 – 150 v levém pruhu, museli jsme, protože v pravém se mezi kamiony nedalo jet, nebylo vůbec nic vidět. I v tom levém nás kamiony omývaly hektolitry vody z vyjetých kolejí pravého pruhu, čimž se D1 opět nesmazatelně zapsala do mýho soukromýcho hodnocení kvalit našich komunikací. Jak bude zmíněno ještě později za celou cestu jí dokázala trumfnout jen „Dálnice“ v Albánii a to jen kvuli jedný díře velikosti Nissana Micry a otáčejícího se kombajnu (ano, na dálnici)

Zastávka na Brněnský Agip, pár nechápavých pohledů domorodců (tak si nás neprohlíželi ani v Bosně) a pokračování směr na SK po D2, Maďarsko směr Gyor, ale sjeli jsme na E65 směr Lendava. Až na krátké přestávky  kdy bylo jenom zataženo vydatně lilo, naštěstí ochrana na GS s cestovním plexi je dostatečná a tak jsme měli mokré jenom nohy od kolen dolů a v botách louže. To ale jen díky tomu, že tam tekla voda vrchem z nacucaných kalhot. Boty Raytek samy o sobě bylypo impregnaci absolutně nepromokavý.

Po průjezdu Slovinskem jsme se napojili na A4. Po několika mýtnicích a jejich „uzmi karticu“ jsme projeli Záhřebem do Karlovace kde jsme si našli naprosto luxusní kemp Slapic – Duga Resa (http://www.crotours.com/accommodation/central-and-north-croatia/campsite-slapic-karlovac-duga-resa-448.html). Vybavenost kempu byla na nejvyšší úrovni, vše čisté, obsluha vstřícná, toaletní papír doplňovaný snad každou hodinu. Spousta karavanistů a obrovská louka kde jsme byli asi jediný stan. Večer naprostý klid. Po celém dni se nám nikam nechtělo už ani jít. Zapálili jsme na víku od kufru položeném na trávě benzínový vařič, ohřáli párky a šli spát. Sem tam nás pososal komár, ale už nebyla ani síla je lovit. Na první den toho bylo až dost