Do Řecka a zpět – 5.díl Řecko, IT, AU, ČR
7. – 9. den 16.6.2012
Zjistili jsme, že kolem není prakticky nic. Jen spoustu cikánů z Albánie a Bulharska čekajících v šílených popelnicích na trajekt a myslim, že nejsem až tak paranoidní když tvrdím, že už jen ty pohledy by kradly cokoliv co by se nehlídalo.
Bohužel se nedalo moc vzdálit od motorky, protože byla ověšená veškerou bagáží tak jsme vyjeli kousek od přístavu s tím, že najdeme pohodvý místo k odpočinku. Za zmíňku stojí naprosto příšerná veřejná pláž, kterou používají přesně veškerá Albánsko Bulharská etnika k očistě než se nalodí na některý z trajektů. Volíme tedy malý altánek kde povečeříme a pár hodin počkáme než se vrátíme znovu do přístavu. Do přístavu dorážíme chvíli po setmění, není vůbec jasné odkud budeme vyjíždět, jak bylo Řecko perfektně značené tak tady je trochu chaos. Všude stojí karavany s rozličnými SPZ, motorka jsme tu zatím jediná.
Čas ubíhal celkem rychle, karavanisti bezezbytku během chvíle vytáhli kemping vybavení, rádia, přenosné TV a bavili se po svém, prostě havaj jako v kempu. Trajekt měl nakonec solidní zpoždění, který doháněl o to rychlejším naloděním. Jakmile přirazil ke břehu a vystoupili první regulčíci nastal balet. Kdo neviděl, nepochopí. Neuvěřitelná organizace, náklaďáky se vytáčely na centimetry. Až jsem se z toho orosil. Motorku jsem upíchnul mezi dva kamiony, ukotvil, pobral co jsem mohl a mazal na horní palubu, kterou jsme vybírali s ohledem na to, že tam nebude prakticky po celou cestu svítit sluníčko. Rovnou u záchranných člunů, hned sem klidnější 🙂
Pojedli jme něco málo z našich tenčících se zásob a uložili se ke spánku mezi stěnou a první řadou sedadel
Několikrát za noc se na nás přišel někdo podívat nebo jinak vopruzovat tak jsme toho moc nenaspali, ale o to víc jsme si odpočinuli druhý den na sluníčku zadní paluby kdy jsme si jen četli, kochali se mořem a poslouchali hudbu z mobilu. Za mě to byl dost voser, myslím, že tak po 12 hodinách jsem chodil dokolečka jak tygr v kleci a vážně si neumím představit jet místo 16 těch hodin 24 do Benátek.. Jen těch her prší co jsme za tu dobu zvládli zahrát 🙂
Když nás trajekt konečně vyplivnul v Ankoně byla to paráda, zase v sedle a honem na sever. Itálii místní netáhla moc nemusím. Jeli jsme po pobřeží dokud to šlo, značení neuvěřitelně mizerný, několikrát jsme sjeli z cesty, objížďky, všudepřítomný dálnice. Hnus. Zkoušel jsem si napravit názor na pravou Italskou pizzu v jedný místní (nemístně drahý) restauraci a nezadařilo se. Opět se se mi v Itálii nepodařilo najíst se dobrý pizzy. Už abysme byli v Rakousku.. Před půlnocí sjíždíme z jedný z milionu dálnic, pomalu se mě chytá mikrospánek. Raději nacházíme malý hotýlek, který usmlouváme z 65 E na noc za pokoj na 50E a už mi je to všechno jedno, za ty peníze to stálo. Krásný pokojík, luxusní sprcha, čistá voňavá vysoká postel. Spali jsme snad do 11 ráno, následovala bohatá snídaně formou švédských stolů, no pohádka. Opět se mi zlepšila nálada na 100 procent. Tohle je poslední videjko z cesty, pak došlo místo na kartě a nechtělo se nám mazat nic z Albánie kvuli Itálii a Rakousku kam si můžeme zajet i na prodloužený víkend.
Po bloudění v Italských Alpách a hodinovém čekání než otevřou po obědové pauze benzinku jsme se konečně dostali do Rakouska, hned koupili známku a hned si všimli rozdílu. Jak v čistotě ulic, silnic tak v chování lidí. V Itálíí prostě bordel, v poledne nikde nikdo, nekoupíte ani rohlík. Jediný otevřený byl Lidl. Benzínky zavřený, funkční jenom na platební karty, mizerný značení. Protstě shrnuto do jedný věty Itálie není z těch zemí kam bych se s chutí dobrovolně vrátil a naprosto chápu proč zemí zmítá finanční krize. Protože tam prostě nikdo nemaká.. Rakousko naklizený a i ten zametač na ulici se na nás smál, obsluhy perfektní „Dobrý den, jak se máte, líbí se vám u nás, nashledanou, přijďte zas“ člověk se prostě cítil jako ve slušně vychovaný civilizaci. Rakouský Alpy jsou nádherný, proto jsme se rozhodli strávit ještě jednu noc ve stanu někde mezi kopečkama. Našli jsme si kemp, který měl i vlastní koupací jezírko, zlášť pro lidi a zvlášť pro psy. Cena 9 E na noc/člověk včetně motorky.
Ráno jsme vyrazili na Salzburg. Někde uprostřed cesty jsme si zastavili na odpočívadle, otevřeli si konzervu z lídlu a začli baštit. Přišel k nám tak 80 letý německý pár, jestli nechceme čerstvou houstičku. Chvíli jsem na ně koukal a pak přitakal, že by docela přišla k chuti, paní mi prostřela houstičku na ubrousek, popřáli nám hodně štěstí a jeli dál. Člověka prostě někdy překvapí jak „tam venku“ na sebe umí být lidi milí. Škoda, že neuměli anglicky, možná by to bylo na pěkný pokec.
Do republiky jsme se vraceli přes Dolní Dvořiště.. a hned za hranicemi torzo celnice, gumy od náklaďáků, kurvy, trpaslíci.. jo, jsme doma, tady to poznávám, ale chvíli jsem si myslel jestli jsme se nějakým špatným kouzlem neoctli zpátky v Albánským vnitrozemí..
za 9 dní jsme najeli 4500km
snědli jeden celý lovečák
utratili ve dvou lidech sakum prdum 24 tis. CZK (z toho 2 tis. po příjezdu do ČR)
projeli 11 zemí