Do Řecka a zpět – 3.díl 1/2 MNE, ALB
pokračování 3. dne
Nakonec jsme se tedy vylodili v Lepetane a nabrali směr Budva a Sveti Stefan. Ke Svetemu Stefanovi jsme dorazili kolem 18:15, dělělali malou přestávku a rozhodli jsme se, že je pomalu na čase hledat nějaký kemp. Vjíždět v noci do Albánie se nám vážně nechtělo a ještě v Budvě jsme zjišťovalil jestli by nešlo použít nějaký trajekt, který by nás odvezl přímo do Řecké Igumentsti odkd bychom pokračovali dolů na Lefkadu.
Našli jsme nakonec pěkný kemp přímo na skále nad mořem, 12 Euro za noc komplet. Chvíli po nás dorazil do kempu i Slovinský pár na FJR, se kterými jsme se potkávali průběžně už od Splitu. Vedle nás byla skupinka Německých motorkářů, kteří mi okamžitě přišli na pomoc když jsem parkoval motorku a v takovým malým kopečku už jsem neměl sílu jí udržet. Jediné co uměli anglicky bylo „Fuck, das ist maximum overload“ 🙂 Nicméně dál se družit nechtěli a k jejich cti dodám, že se celou dobu chovali velmi slušně. Němce mám zařazený jako dost hlučný národ.
Postavili jsme stan, rozdráždili benzínový vařič, najedli. Vykonaly nezbytnou hygienu a šli spát. Mají tu zajímavé pojetí záchodu i sprch, to, že se tlačí na šlapkách je normální a předpokládané, ale sprcha umístěná bez jakýkoliv clony přímo na skále nad mořem neměla chybu, sprchujete se nahatý 50m nad hladinou moře, vychutnáváte západ slunce. V dálce proplouvají lodě a dámě ze Slovinska jdoucí okolo na záchod div nelezou oči z důlků. Asi takový sprchy doma taky nemaj. Ráno jsem ovšem našel ještě jednu sprchu za zástěnou vedle WC tak ve mě začalo hlodat jestli ta naturalistická sprcha byla vlastně myšlená k použití tak jak jsem to vymyslel já 🙂 no nic, mě to nadchlo.
Den 4. 11.6.2012
Ráno bylo krásně. Posnídali jsme, pobalili a nic nebránilo tomu abysme vyrazili směr Albánský hranice. Jedniný háček bylo správně uhnout v Ulcinj doleva, protože hraniční přechod je nahoře za Sukobinem. Po přejezdu hranic jsme se vrátili kousek na Shkoder, napojili se na silnici směr Durres s plánem vyhnout se Tiraně, dále na Fier, Vlore. Původní plán byl překročit hranice s řeckem na jihu, ale jak jsme se v Sarrande dověděli od místních byl přechod v tu dobu zavřený a jediný přechod byl nahoře v Kakavii 🙂 hodně příznačný název:-) No radost jsme z toho moc neměli, plán nezdržet se v Albánii déle než je nutné se pomalu hroutil a 2 Polský kluci a jeden Brit na 20 let starý Hondě 250, kteří se k nám na jedný z benzínek přidali byli stejnýho názoru. Ten Anglán byl dobrej.. na tý starý vráně jel z Londýna a měl namířeno do Istambulu. S sebouo jen jeden kufírek a půlku toho byly jen náhradní díly.. prostě borec a sympaťák. Poláci mě přesvědčovali o svým orientačním smyslu, tak jsem je nechal vést. Když jsme se už podruhé ztratili tak jsem radši skupinku převzal. Když už nebylo kam zabloudit pustil jsem je znovu před sebe aby případně vymetali díry 🙂 Na poláky to byli ale fajnoví kluci. Dál už nechám mluvit videa a fotky, myslím, že by bylo škoda komentáře
No a tak to vypadalo víceméně až pár km před Řecké hranice, kde byl zbrusu nový povrch, ještě nenalinkovaný. Podle reklam a SPZ vozů na stavbě silnici budovala Řecká firma, asi nad Albáncema už zlomili hůl:-) Na hranicích přišla studená sprcha. Řecký celník nejdřív durch prolustroval Poláky, odstavil je stranou a pak začal s námi. Prý, že dnes žádní Češi nesmí překročit hranice do země, tvářil se u toho fakt vážně. Já docela taky a už jsem v duchu přemýšlel jakým horským průsmykem se vpašujeme do Řecka na tajňáka i když to byla spíš utopická myšlenka. Celník se najednou rozesmál s tím, že nás jenom tahal za fusekli, protože se našim fotbalistům se na MS vyjímečně podařilo taky někoho porazit (a zrovna Řeky 1:0). Poláky ještě chvíli káral za nekompletní papíry, ale pak se vrátil do kukaně a koukal dál na TV.